Vnitřní lékařství I
Tromboembolická nemoc
Hluboká žilní trombóza a plicní embolie: jak je poznat, jak se léčí a co při nich řeší nutriční terapeut – vitamin K, sondovou výživu, dostatečnou hydrataci a pohyb.
Oteklé lýtko a náhlá dušnost mohou být dvě podoby jedné nemoci. Tromboembolická nemoc (TEN) spojuje hlubokou žilní trombózu (HŽT) a plicní embolii: sraženina z hluboké žíly, nejčastěji dolní končetiny, se může utrhnout a putovat přes pravé srdce do plicních tepen. V České republice jde řádově o tisíce příhod ročně. U 40–50 % nemocných s HŽT lze prokázat plicní embolii; u 30–50 % nemocných s embolií najde ultrazvuk trombózu hlubokých žil.
Embolie může způsobit mírnou dušnost i šok a zástavu oběhu. Příznaky nejsou specifické, proto na ni patří myslet při náhlé dušnosti nebo bolesti na hrudi, zvlášť při přítomnosti rizikových faktorů.
Nutriční terapeut má tři úkoly: rozpoznat varovné příznaky, pečovat o rizikové nemocné a vést výživovou péči při antikoagulaci. Patří sem hydratace a pohyb, péče o obézní, malnutriční a onkologicky nemocné i bezpečná výživa při warfarinu.

Žilní trombóza není tepenná#
Tepenná trombóza závisí hlavně na krevních destičkách, proto v její prevenci působí protidestičkové léky. Žilní trombóza závisí především na koagulačních faktorech a základem léčby i prevence je antikoagulace. Aspirin je zde výrazně méně účinný. Tepenným příhodám se věnuje stránka Komplikace aterosklerózy.
Proč trombóza vzniká#
Virchowovu triádu tvoří zpomalení toku krve neboli stáza, poškození cévní stěny a zvýšená srážlivost – hyperkoagulační stav. Tyto okolnosti se kombinují. Operace, úraz nebo znehybnění podporují stázu; nádor, těhotenství, šestinedělí, sepse a trombofilie zvyšují srážlivost.

Současný život přidává dlouhé sezení, málo pohybu a obezitu. Při obezitě zvýšený nitrobřišní tlak zpomaluje žilní návrat. Další podněty přinášejí ortopedické výkony, žilní katétry a porty, hormonální léčba či kortikoidy. Z hlediska výživy patří mezi rizikové stavy také malnutrice a kachexie.

| Síla | Příklady |
|---|---|
| Silné | Zlomenina dolní končetiny, náhrada kyčle či kolena, závažný úraz, poranění míchy, předchozí TEN |
| Středně silné | Nádor a chemoterapie, centrální žilní katétr, hormonální antikoncepce, šestinedělí, infekce, trombofilie |
| Slabé | Klid na lůžku delší než tři dny, dlouhé sezení při cestování, vyšší věk, obezita, těhotenství, varixy |
K silným faktorům patří také hospitalizace pro srdeční selhání, fibrilaci síní nebo infarkt myokardu v předchozích třech měsících. Mezi středně silné se řadí i idiopatické střevní záněty, autoimunitní onemocnění, ochrnutí po cévní mozkové příhodě a povrchová žilní trombóza. Trombóza po silné přechodné příčině se po jejím pominutí vrací méně často než trombóza bez zjevné příčiny. Rozlišení proto ovlivňuje délku léčby.
Vrozený nebo získaný hyperkoagulační stav najdeme asi u 10 % žilních trombóz. Cílené vyšetření trombofilie přichází v úvahu při mladém věku, recidivách, neobvyklé lokalizaci či pozitivní rodinné anamnéze. Orientační hranicí je 50 let, zvlášť při příhodě bez zjevné příčiny a opakovaném výskytu v rodině. Výsledek pomáhá rozhodnout o typu a délce antikoagulace.
Hluboká žilní trombóza#
HŽT se projevuje asymetrickým otokem, bolestí, napětím, teplem a zarudnutím lýtka. Část trombóz probíhá němě. Homansovo znamení, bolest lýtka při dorzální flexi nohy, je nespolehlivé.

Nebezpečí je dvojí: bezprostředně hrozí plicní embolie, dlouhodobě poškození žilních chlopní. Potrombotický syndrom postihuje 20–50 % nemocných během jednoho až dvou let. Přináší tíhu, chronické otoky, kožní změny a v nejtěžší podobě bércový vřed.
Phlegmasia coerulea dolens znamená masivní uzávěr pánevních a stehenních žil s druhotným stažením tepen. Končetina rychle oteče a zmodrá, mizí pulzace a hrozí ischemie až gangréna. Tento urgentní stav může vyžadovat rychlé odstranění trombu katétrovou trombolýzou nebo výkonem.
Trombóza spojená s katétrem#
Porty a centrální katétry pro chemoterapii či parenterální výživu mohou provázet trombózy žil horní končetiny a krku. Varuje otok a bolest paže, krku nebo obličeje a rozšířené žíly na hrudníku. Antikoagulace trvá nejméně tři měsíce.

Funkční, dál potřebný katétr se nemusí automaticky odstranit. Odstraňuje se při nepotřebnosti, nefunkčnosti, kontraindikaci antikoagulace, přetrvávajících obtížích při léčbě nebo ohrožení končetiny či života.
Povrchová tromboflebitida#
Postižená podkožní žíla, často varix, je tuhá, zarudlá a bolestivá. Doporučuje se ultrazvuk celé končetiny, protože může současně probíhat HŽT, někdy i na druhé straně. Stěhovavá forma, thrombophlebitis migrans, vyžaduje pátrání po Buergerově nemoci či skrytém nádoru.
Úsek pod 5 cm bez rizikových rysů vystačí s kompresí a místní léčbou. Úsek alespoň 5 cm dlouhý a nejméně 3 cm od ústí do hlubokých žil se léčí fondaparinuxem po 45 dní, alternativou je LMWH. Blízkost hlubokého systému, nádor a trombofilie mění rozhodování. Antibiotika patří jen k septické tromboflebitidě.
Plicní embolie#
Utržený trombus projde pravým srdcem a ucpe plicní tepny. Odpor plicního řečiště stoupá také kvůli stažení cév vyvolanému látkami z trombu a destiček.

Pravá komora se při náhlém tlakovém přetížení rozšíří a může selhat. Přepážka se vyklene doleva, levá komora se hůře plní a klesá srdeční výdej i tlak. Nedostatečné zásobení pravé komory kyslíkem dále zhoršuje její funkci.

Nepoměr ventilace a prokrvení plic narušuje výměnu plynů. Hypoxémie je častá, ale normální saturace embolii nevylučuje. Periferní emboly mohou způsobit plicní infarkt s bolestí při dýchání, kašlem, někdy hemoptýzou a horečkou. Častější je při městnání v plicích.

Příznaky a riziko#
Typické projevy zahrnují náhlou dušnost, bolest na hrudi, tachykardii, synkopu a hemoptýzu. Varují tachypnoe nad 24 dechů za minutu, tep nad 100 za minutu, systolický tlak pod 90 mmHg, cyanóza a zvýšená náplň krčních žil. Jednotlivý příznak sám diagnózu neurčuje.

Vysoké riziko znamená hemodynamickou nestabilitu: zástavu oběhu, obstrukční šok nebo trvalou hypotenzi. U šoku se k nízkému tlaku nebo potřebě vazopresorů přidávají známky nedostatečného prokrvení orgánů. Trvalá hypotenze znamená systolický tlak pod 90 mmHg nebo pokles nejméně o 40 mmHg déle než 15 minut, který nevysvětlí arytmie, hypovolemie ani sepse.
U stabilních nemocných rozhodují PESI/sPESI, funkce pravé komory a troponin. Dysfunkce pravé komory spolu se zvýšeným troponinem znamená střední riziko vyššího stupně. Ostatní nemocní se středním rizikem mají nižší stupeň. Nízké riziko, PESI I–II nebo sPESI 0, umožňuje u pečlivě vybraných nemocných časné propuštění.

Netrombotická embolie zahrnuje septickou embolii, embolii plodovou vodou, tukovou embolii po zlomeninách dlouhých kostí, vzduchovou embolii a embolii cizím tělesem. Má jiný kontext; léčbu tromboembolie na ni nelze mechanicky přenést.
Diagnostika#
Postup začíná klinickou pravděpodobností, kterou pomáhá určit Wellsovo nebo revidované ženevské skóre. Podle výsledku následují laboratorní a zobrazovací vyšetření.

D-dimer vylučuje, nepotvrzuje. Normální hodnota při nízké nebo střední pravděpodobnosti TEN prakticky vylučuje; při vysoké pravděpodobnosti nestačí. Pozitivita provází také zánět, nádor, těhotenství, krvácení a úraz. Nad 50 let se používá hranice věk × 10 µg/l, protože specificita s věkem klesá.
Při podezření na HŽT je zásadní kompresní ultrasonografie: žílu s trombem nelze sondou stlačit. Při vysoké pravděpodobnosti a negativním prvním nálezu se vyšetření opakuje za 5–7 dní.

Metodou volby pro embolii je CT angiografie plicnice. Ventilačně-perfuzní neboli V/P scintigrafie s menší radiační zátěží má přednost u mladých žen, v těhotenství, při alergii na kontrast a těžkém selhání ledvin.

U nestabilního nemocného je nejužitečnějším prvním vyšetřením echokardiografie u lůžka. Troponin a natriuretické peptidy hodnotí dopad na srdce a prognózu. EKG a RTG jsou málo specifické; RTG pomáhá vyloučit jiné příčiny. Krevní plyny často ukážou hypoxémii a hypokapnii. V těhotenství platí zvláštní algoritmus s minimalizací záření; při příznacích HŽT začíná ultrazvukem žil dolních končetin.
Léčba#
Antikoagulace a její délka#
Léčbu řídí lékař podle hemodynamiky, ledvin, krvácivého rizika a dalších okolností. U většiny nemocných mají přímá perorální antikoagulancia (DOAC) přednost před warfarinem: jsou stejně účinná a způsobují méně závažných krvácení. Některé režimy mohou začít bez heparinu, jiné vyžadují úvodní parenterální léčbu.
Výjimkou je antifosfolipidový syndrom, kde zůstává warfarin, a těhotenství, kde je lékem volby nízkomolekulární heparin (LMWH). Nefrakcionovaný heparin slouží hlavně u oběhově nestabilních nemocných s předpokládanou reperfuzí. U nádorové trombózy se volí LMWH nebo vybrané DOAC; nádory trávicího ústrojí vyžadují opatrnost kvůli krvácení. Kavální filtr přichází v úvahu jen při nemožnosti podat antikoagulaci.
Antikoagulace HŽT a plicní embolie trvá nejméně tři měsíce. Po silné přechodné příčině obvykle končí. Bez zjevné příčiny, při přetrvávajícím riziku nebo recidivě se zvažuje prodloužení, i na neurčito, s pravidelným přehodnocením krvácivého rizika.

Reperfuze, pohyb a sledování#
Vysoce riziková embolie vyžaduje okamžitou reperfuzi, nejčastěji systémovou trombolýzu. Při kontraindikaci nebo selhání nastupuje chirurgická či katétrová léčba. U středního rizika vyššího stupně převáží při rutinní trombolýze riziko závažného krvácení. Nemocný proto zůstává monitorovaný a záchranná reperfuze přichází při oběhovém zhoršení.
Při oběhovém selhání patří podpora pravé komory na intenzivní péči. S tekutinami se postupuje opatrně: velký objem může pravou komoru dále přetížit. Preventivní doporučení dostatečné hydratace proto není návodem k objemové léčbě akutní embolie.
Přísný klid na lůžku není nutný. Chůze s kompresí pomáhá omezovat pozdní následky HŽT; po proximální trombóze se zvažují podkolenní kompresní punčochy ke snížení rizika potrombotického syndromu.

Za 3–6 měsíců po embolii se hodnotí dušnost, výkonnost, recidiva, nádor a krvácení. Chronická tromboembolická plicní hypertenze (CTEPH) vzniká podle různých souborů u 0,1–9,1 % nemocných během prvních dvou let: trombus se nevstřebá, přemění se ve vazivo a plicnice zůstane zúžená. Prvním vyšetřením je V/P scintigrafie; u operabilních nemocných je léčbou volby endarterektomie plicnice.
V těhotenství jsou DOAC kontraindikovaná a léčbou volby je LMWH. Při kojení lze podávat LMWH i warfarin.

Prevence#
U každého hospitalizovaného se posuzuje riziko trombózy i krvácení. Základem je časná mobilizace a zabránění dehydrataci s ohledem na klinický stav. Podle rizika se přidávají kompresní punčochy, přerušovaná pneumatická komprese nebo farmakologická profylaxe, nejčastěji LMWH či fondaparinuxem.

Při propuštění patří k péči informace o varovných příznacích, pohybu a tekutinách. Dlouhé sezení při cestování je slabým rizikovým faktorem. Pomáhá pravidelná chůze a cvičení lýtek; další opatření u vysoce rizikových osob doporučuje lékař.

Nutriční terapie#
Warfarin a vitamin K#
Warfarin je antagonista vitaminu K. Kolísání příjmu vitaminu mění účinek léku a INR. Cílem je stálý, nikoli nulový příjem: zelenina se obecně nezakazuje, její množství však nemá výrazně kolísat. Zelí, špenát, kapusta a brokolice s velmi vysokým a kolísavým obsahem vitaminu K se omezují.


Warfarin a sondová výživa#
Kontinuální sondová výživa může oslabit warfarin i nezávisle na vitaminu K: lék se váže na výživu a materiál sondy. V malé sérii nemocných stoupl INR po přerušení výživy hodinu před podáním a hodinu po něm.

Zahájení, změnu i ukončení sondové výživy nebo pravidelného sippingu s vitaminem K hlásí nutriční terapeut lékaři. Ten podle INR upraví léčbu; nutriční terapeut léčebný režim sám nemění.

Ostatní antikoagulancia a krvácení#
U DOAC se vitamin K neomezuje. Vztah k jídlu, drcení a podání sondou závisejí na přípravku a dávce; rozhoduje souhrn údajů o přípravku (SmPC). LMWH se podává podkožně a s jídlem neinteraguje. Pozornost zasluhují také nárazový alkohol a doplňky stravy, které mohou účinek antikoagulancií ovlivnit.
Při každé antikoagulaci nutriční terapeut sleduje černou stolici, krev v moči, krvácení z dásní či nosu a nové modřiny. Tyto známky krvácení hlásí lékaři.
Rizikové stavy ve výživové péči#
U imobilizovaných, pooperačních a starších nemocných s nízkým příjmem tekutin podporuje dostatečnou hydrataci a časnou mobilizaci. U obezity patří k dlouhodobé péči postupná redukce hmotnosti spojená s pohybem. Malnutrice, kachexie a nádor zvyšují riziko spolu s nehybností; nutriční podpora a rehabilitace jdou ruku v ruce.
U parenterální výživy centrálním katétrem vyžadují pozornost nový otok paže, krku či obličeje, bolest a rozšířené žíly hrudníku. Nutriční terapeut je neodkladně hlásí lékaři. Při nejistotě kolem suplementace nebo interakcí léčbu sám neupravuje.

Co si odnést#
- HŽT a plicní embolie jsou dvě podoby jedné nemoci; vznikají podle Virchowovy triády a léčí se antikoagulací, nikoli protidestičkovými léky.
- Plicní embolie se projevuje náhlou dušností, bolestí na hrudi, tachykardií, synkopou či hemoptýzou. U oběhové nestability je léčbou volby reperfuze, nejčastěji trombolýza.
- Diagnostika stojí na klinické pravděpodobnosti, D-dimeru, kompresní ultrasonografii a CT angiografii plicnice. D-dimer vylučuje, nepotvrzuje.
- Antikoagulace trvá nejméně tři měsíce; po silné přechodné příčině obvykle končí, při přetrvávajícím riziku, nevyprovokované příhodě či recidivě se prodlužuje.
- Prevenci tvoří časná mobilizace, zabránění dehydrataci a podle rizika mechanická či farmakologická profylaxe.
- U warfarinu patří k péči stálý příjem vitaminu K s omezením zelí, špenátu, kapusty a brokolice a hlášení změn sondové výživy. U DOAC se vitamin K neomezuje; vztah k jídlu určuje SmPC.
Kontrolní otázky#
1Co tvoří Virchowovu triádu a čím HŽT ohrožuje nemocného?
2Jak vzniká plicní embolie a které příznaky varují před závažnou formou?
3Kdy D-dimer pomůže a kdy nestačí?
4Co znamená vysoce riziková plicní embolie a jaká je její léčba?
5Co zahrnuje edukace při warfarinu a zahájení sondové výživy?
6Na co upozorňuje nový otok paže při parenterální výživě centrálním katétrem?
7Kdy povrchová tromboflebitida vyžaduje více než místní léčbu?
8Co určuje riziko u oběhově stabilní plicní embolie?
9Jak se upravuje hranice D-dimeru nad 50 let a proč?
Literatura (4 položek)
- Konstantinides SV, et al. 2019 ESC Guidelines for the diagnosis and management of acute pulmonary embolism developed in collaboration with the European Respiratory Society (ERS). Eur Heart J 2020;41:543–603. PMID 31504429
- Kakkos SK, et al. European Society for Vascular Surgery (ESVS) 2021 Clinical Practice Guidelines on the Management of Venous Thrombosis. Eur J Vasc Endovasc Surg 2021;61:9–82. PMID 33334670
- National Institute for Health and Care Excellence. Venous thromboembolism in over 16s: reducing the risk of hospital-acquired deep vein thrombosis or pulmonary embolism. NICE guideline NG89, 2018, aktualizováno 2019. nice.org.uk/guidance/ng89
- Dickerson RN, et al. Vitamin K-independent warfarin resistance after concurrent administration of warfarin and continuous enteral nutrition. Pharmacotherapy 2008;28:308–13. PMID 18294110