EASD 2026: prevence začíná dřív než diabetes

Na 62. kongresu Evropské asociace pro studium diabetu v Miláně jsem prošel 29 sekcí, od cévních komplikací přes obezitu po nový konsenzus ADA/EASD. Nejsilnější linie kongresu se netýkala žádného nového léku. Týkala se načasování: kardiovaskulární riziko roste dlouho před diagnózou diabetu a prevence se tomu musí přizpůsobit.

Prediabetes je kardiovaskulární stav#

Prediabetes se pojí s vyšším rizikem aterosklerotických příhod, srdečního selhání i onemocnění ledvin, a to z velké části bez ohledu na to, jestli se z něj diabetes vyvine. V americké kohortě ARIC vysvětlila progrese do diabetu méně než čtvrtinu nadměrného rizika komplikací: 85 % ho zůstalo i po jejím započtení (Rooney, Diabetologia 2025). Velkou část tohoto rizika nesou souběžné rizikové faktory, které prediabetes doprovázejí, a právě na ně míří prevence.

Cílem je remise prediabetu, ne jen úbytek hmotnosti#

Andreas Birkenfeld postavil Golgiho přednášku na jednom posunu: úspěch prevence měřit remisí prediabetu, ne procentem shozené hmotnosti. Remise znamená normalizaci všech tří měření najednou: glykémie nalačno pod 5,6 mmol/l, glykémie ve 120. minutě OGTT pod 7,8 mmol/l a HbA1c pod 39 mmol/mol (5,7 %) (Birkenfeld a Mohan, Nat Rev Endocrinol 2024).

Mezi účastníky studie DPP, kteří zhubli doporučených 7 % a víc, měli ti s remisí o 76 % nižší šanci na rozvoj diabetu než ti, kteří zhubli stejně, ale do remise se nedostali (OR 0,24; Jumpertz von Schwartzenberg, Diabetologia 2024). V navazující studii DPPOS dosáhlo remise po prvním roce 11,5 % účastníků a za dvacet let měli nižší riziko kardiovaskulární smrti nebo hospitalizace pro srdeční selhání (HR 0,41; 95% CI 0,20–0,84). Čínská kohorta Da Qing výsledek potvrdila (HR 0,49) (Vazquez Arreola, Lancet Diabetes Endocrinol 2026).

Jde o observační analýzy provedené dodatečně: remise označuje stav nižšího rizika, příčinnou souvislost neprokazuje. Birkenfeld ohlásil, že EASD připravuje na rok 2027 doporučení k prevenci diabetu.

Ektopický tuk jako společný kořen diabetu i aterosklerózy#

Vysoké triglyceridy s nízkým HDL cholesterolem, vyšší systolický tlak a vyšší ALT či GGT předpovídají diabetes i kardiovaskulární onemocnění zároveň. Společným jmenovatelem je tuk, který po vyčerpání kapacity podkoží přetéká do jater, svalů a dalších orgánů. U lidí z jižní Asie leží tahle hranice při nižším BMI: při stejném BMI mají víc tuku v játrech a diabetes dostávají dřív.

Naveed Sattar k tomu přidal genetický argument. Varianty, které zvyšují tvorbu tuku v játrech, zvyšují triglyceridy i riziko ischemické choroby srdeční; varianty, které brzdí export tuku z jater, triglyceridy i koronární riziko snižují. Obě skupiny přitom zvyšují riziko diabetu (Ahmed, J Hepatol 2024). Sattar z toho vyvozuje, že nadměrné koronární riziko nesou hlavně částice bohaté na triglyceridy, ne glukóza samotná.

Diabetes v mladém věku je agresivní fenotyp#

Každá dekáda dřívější diagnózy diabetu 2. typu ubírá zhruba 3–4 roky očekávané délky života. Podle evropských úmrtnostních tabulek umírá padesátiletý člověk s diabetem diagnostikovaným ve 30 letech v průměru o 13 let dřív než vrstevník bez diabetu, při diagnóze ve 40 letech o 9 let a v 50 letech o 5 let (Emerging Risk Factors Collaboration, Lancet Diabetes Endocrinol 2023). Kardiovaskulární příčiny tvoří podle Stephena Kaptogeho 30–45 % ztracených let.

Albuminurie: nejlevnější měření, které nejčastěji chybí#

V dánské kohortě skóre SCORE2-Diabetes pacienty s diabetem slušně seřadí podle rizika (C-index 0,71), ale při albuminurii (UACR nad 3 mg/mmol, tedy 30 mg/g) ho podhodnocuje zhruba o 40 %: pozorovaných příhod bylo 1,42krát víc, než skóre předpovědělo. V britské primární péči přitom UACR chyběl dva roky po diagnóze diabetu u 56 % pacientů, častěji než kterýkoli jiný sledovaný parametr. Obě data zazněla jako kongresová sdělení a v plném znění zatím nevyšla.

Obezita podle orgánů, ne podle BMI#

Francesco Rubino představil rámec komise časopisu Lancet Diabetes & Endocrinology. Obezita je nadbytek tuku potvrzený i jinak než BMI: obvodem pasu, poměrem pas/boky či pas/výška nebo přímým měřením tuku. Klinická obezita je aktivní onemocnění, při kterém nadbytek tuku narušuje funkci orgánů. Preklinická obezita je rizikový stav se zachovanou funkcí orgánů, který si žádá přiměřenou péči, ne vyčkávání (Rubino, Lancet Diabetes Endocrinol 2025). William Dietz obhájil BMI jako populační nástroj, ale doporučil k němu u každého dospělého měřit i obvod pasu.

Debata o metabolicky zdravé obezitě (Matthias Blüher, Arya Sharma, Ruth Loos) došla ke shodě, že tento fenotyp biologicky existuje. Spor zůstal klinický: podle Sharmy je vzácný, s věkem přechodný a zvýšené kardiovaskulární riziko nese i tak.

Ischemická choroba dolních končetin: kde se prevence ztrácí#

Pro angiologa přinesl nejvýmluvnější data švédský národní registr diabetu (kongresové sdělení). Když byla první aterosklerotickou příhodou u pacienta s diabetem infarkt myokardu, začalo do roka užívat gliflozin 27–36 % pacientů. Když to byla ischemická choroba dolních končetin, jen 6,5–8 %. Rozdíl vysvětluje hlavně místo, kde se příhoda odehraje: infarkt i mozková příhoda vždy vedly k hospitalizaci, ischemická choroba dolních končetin jen ve 29 % případů. Zbytek se odehrál v ambulanci.

Nový konsenzus ADA/EASD 2026 přitom ischemickou chorobu dolních končetin výslovně zařadil mezi stavy, které mají ovlivnit volbu léčby diabetu, spolu s MASLD, spánkovou apnoí, fibrilací síní a srdečním selháním se zachovanou ejekční frakcí (Davies, Diabetologia 2026).

Co si odnáším#

Kongres posunul těžiště prevence o krok dopředu: od diabetu k prediabetu, od BMI k orgánům a od hmotnosti k remisi. Nic z toho nestojí na novém léku. Stojí to na měřeních, která už máme: OGTT, apoB, UACR a krejčovském metru.